České vládnutí v Bruselu? (Rozhovor Ivana Davida pro Parlamentní listy.)

Začíná nám české předsednictví, současně vláda čelí velké korupční kauze i hospodářským problémům. Očekáváte, že české předsednictví bude mít podobně „dobrodružný“ průběh, jako to minulé v roce 2009?

Řekněme si upřímně, co předsednictví znamená. Znamená, že představitelé „předsedající země“ moderují některá jednání v Evropském parlamentu a Evropské radě. Rozhodně to neznamená, že opravdu určují agendu a rozhodují. To platí zejména, pokud jde o malé země, nebo země, jejichž představitelé jsou sluhy sluhů, jako je tomu například v případě ČR.

Je evidentní, že současná vláda na svoje úkoly nestačí. Na vlastní občany kašle a čeká na instrukce ze zahraničí. Ono zahraničí je však vývojem situace zaskočeno a bezradné. To neznamená, že nečiní nic, ale dělá hlavně gesta a ukvapené kroky, zatímco hospodářská situace zemí EU se zhoršuje a s ní i sociální situace obyvatel; vše směřuje k prohlubující se krizi. EU a její čelní představitelé jsou však strůjci krize, nikoli jejími řešiteli. A do toho vstupuje Vláda ČR se svou vlastní neschopností a kriminálními kauzami. Tato vláda krizi v EU nevyřeší, nezabrání jejímu prohloubení se všemi důsledky i pro obyvatele ČR.

Zatímco při minulém předsednictví se vláda ČR rozpadla v polovině, tato to může stihnout hned na začátku. Pokud to nestihne, tím hůře pro budoucnost členů její koalice, znemožní se na dlouhá léta. Pokud se nedistancují od sebe vzájemně, bude platit ono úsloví: „Spolu chyceni, spolu oběšeni“.

Jaká jsou vůbec v Bruselu očekávání českého předsednictví?

Oficiální očekávání jsou samozřejmě diplomaticky a propagandisticky zdvořilá. Neoficiálně od českého předsednictví určitě nikdo zázraky nečeká, spíše naopak. Po formální stránce se to se zkušenými úředníky určitě „zvládne“.

Premiér Petr Fiala se rád prezentuje jako politik, který má důvěru v EU a Evropa mu naslouchá. Jak je to ve skutečnosti, když se pohybujete po Bruselu?

Myslím, že jeho fráze a loutkovitá pantomimika jeho autoritu nezvýší ani v zahraničí. Ve skutečnosti jsou v orgánech EU zajímavé jen figury, o nichž se ví, že skutečně o něčem rozhodují, tedy loutkovodiči, nikoliv loutky. Ani jiní podobní premiéři, jako ten náš dosavadní, velkou pozornost nevzbuzují. Poslanci jsou neoficiálně přemlouváni, aby se laskavě dostavili do sálu, aby to nevypadalo příliš trapně. Většina poslanců ale raději jedná ve svých kancelářích a nenavštěvují loutkové divadlo. To, když mluvil Macron, bylo v sále možná víc než ze dvou třetin plno. I já jsem si ho byl poslechnout a prohlédnout zblízka.

Je vláda podle vás schopna zvládnout důstojně předsednictví?

Pokud jednání poplynou hladce, bude celkem jedno, kdo předsedá. To je úkolem úředníků, aby to členům vlády dobře připravili. Přečíst napsaný projev pak zvládnou i méně talentovaní. Jednání stále připravují úřednické aparáty plné zkušených borců. To vše ale vůbec nic neříká o tom, jak se bude vyvíjet krize. Vyslechneme projevy o vývoji a míře problémů, někdy dokonce i poměrně objektivní, ale tím se nic nevyřeší. Nastavená pravidla v EU jsou překážkou fungování EU, tedy takové, jakou by si ji občané přáli.

Připravovaná reforma EU, pokud nastane, povede k dalšímu prohloubení problémů. Nejméně polovina států si ale další centralizaci a potlačení specifických zájmů členských států nepřeje. Uvidíme. Naše frakce je samozřejmě proti. Jiná reforma není v nabídce.

V úterý večer zástupci členských států EU podpořili zákaz výroby aut se spalovacími motory po roce 2035. Česko patřilo k těm, kteří to odmítali, ale neuspělo. Jak moc velké tlaky jsou v EU na prosazení této „greendealové“ agendy?

Ten tlak je většinový. Většina se řídí ideologií, ne zdravým rozumem. Proto jsem hned reagoval na úvahy ekonomů nedostatečně znalých procesů v EU, že se EU „bude muset“ vzdát Green Dealu. Řekl jsem hned, že se vzdá, ale až po tragických následcích. Ty teprve přijdou. To platí všude tam, kde se rozhoduje podle ideologií. Když krachoval Maův „Skok daleký“, s jeho ideologicky vytyčenými cíli, řekl Mao, že je nutno vytrvat, že většina dosud nepochopila. Kdyby s ním čínská společnost neztratila trpělivost, byla by dnes úplně jinde, asi tam, kam směřuje nyní EU. Je třeba ztratit trpělivost.

Co říkáte na hlasování hospodářského výboru a výboru pro životní prostředí o zařazení jaderné energie mezi ekologicky čisté zdroje? A jak o něm budete hlasovat na plénu?

Mezi výbory jsou i v Evropském parlamentu velké rozdíly. V ENVI, tedy výboru pro životní prostředí nelze rozumné a k občanům odpovědné jednání předpokládat. Ve výborech zabývajících se hospodářstvím je to lepší, tak, jak to také pozoruji ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, kde poslanci jednají rozumně, když se více bojí zemědělců než zblblé nezemědělské veřejnosti. Ale ani tam si většina nedovolí veřejné námitky proti Green Dealu.

Průšvih s energetickou bilancí ve většině zemí EU je už natolik nepřehlédnutelný, že se snad jadernou energetiku nepodaří vyřadit, když už se uhelné elektrárny spouštějí nejen v Číně, ale znovu i ve Francii a v Německu. Samozřejmě budu hlasovat pro jadernou energetiku. Nevím, jestli ti, kteří nechápou, že slunce svítí jen ve dne a někdy málo, a vítr fouká na většině míst jen občas, nebudou zase a i nadále tvořit většinu.

Green Deal je prosazován velmi tvrdě, s argumentem, že Evropa v něm musí být první a využít šance vyplývající ze změny technologií. Je podle vás naděje, že to v Evropě odstartuje technologickou revoluci, jak básní jeho zastánci? Nebo jde v zásadě jen o skryté zdanění, které má záměrně nutit Evropany ke snížení spotřeby a podpořit některé byznysové zájmy?

Novými využitelnými zdroji se zabývají všechny vyspělé země, ale jen EU se chová tak tupě, že se zbavuje dosavadních zdrojů, aniž by byla připravena je nahradit jinými, výhodnějšími. Zeptal jsem se asi před třemi týdny na jednání komisaře pro životní prostředí Virginijuse Sinkevičiuse, jak si představuje, že přispěje EU k redukci antropogenní (lidskou činností způsobené) produkce kysličníku uhličitého, a tím zmírnění klimatických změn, když se EU na jeho produkci podílí jen 8 % a nikdo další se ke Green Dealu nepřidá, když ho chce do roku 2030 zredukovat o 55 %, tedy celosvětově asi o 4 %, zatímco za minulé desetiletí ho na planetě přibylo 15 %.

Kysličník uhličitý je za běžné pozemské teploty plyn, a tedy se stěhuje v celé zemské atmosféře, tedy do EU přijde odjinud a klimatické úsilí vyjde naprázdno, zatímco hospodářství zkrachuje. Pan komisař mi samozřejmě neodpověděl. Při těchto jednáních komisaři dostávají více otázek najednou, a tak si mohou vybrat ty, které se jim líbí a ostatní ignorovat. Není prostor na naléhání na odpověď.

Samozřejmě že na umělém zdražování energií a povolenkách někdo bohatne, „racionální“ motivace k dosahování vlastního prospěchu při působení škod občanům nechybí. Jinak by se to nedělalo. Evropa směřuje k zaostávání a postupnému úpadku. Anebo se dokážeme zbavit škodlivých pravidel a darebáků, kteří je určují.

Premiér Petr Fiala obvinil ve svém projevu ze všech problémů, se kterými se potýkáme, Vladimira Putina. Co říkáte na toto hodnocení?

Pokud tomu Petr Fiala skutečně věří, je opravdu hloupý. Pokud to říká, ačkoli tomu nevěří, je darebák. Kdo je skutečným iniciátorem problémů, je evidentní. Pokud je prezident Putin dále zhoršuje, je to odveta za sankce vyvolané USA a EU a nepřátelské akce proti Rusku. Tedy Putin je až druhý v řadě.

Ne politika gest, ale politika hodnot, kázala ódéesce Pekarová. Fiala, první od Havla…
Zdá se, že stejně jako v roce 2009 bude velkou otázkou českého předsednictví energetika. Pohledem z Prahy se zdá, že členské státy (zejména Německo) si dramaticky uvědomují nebezpečí, které jim hrozí a připravují se na případný nedostatek. Je to správný pocit, že jinde se připravují mnohem zodpovědněji, než u nás Fialova vláda?

Německo si neuvědomuje nic, ale v Německu jsou lidé, kteří se chtějí chovat odpovědně k budoucnosti německého hospodářství a sociálním podmínkám obyvatelstva. Pokud by tak nečinili, podniky zkrachují a lid pomůže svrhnout neodpovědné politiky. To se může stát i v Německu, i při pověstné německé víře v autority a dodržování nařízené kázně. Většina členů Fialovy vlády je odborně nekompetentních a ani se neobklopují kompetentními.

Dokonce se obávám, že jim chybí představivost, podceňují proto blížící se následky. Není příliš divu, že premiér uvedl místo energetiky jako hlavní prioritu předsednictví podporu Ukrajiny a její poválečné rekonstrukce. Takový zájem je pochopitelný, Ukrajina dávno nepatří Ukrajincům. Starost o vývoz obilí mají zahraniční producenti a vývozci. To, co se EU a bezprostředně nás daleko více dotýká, je energetická stabilita a dostupnost zdrojů včetně cenové dostupnosti.

EU před pár dny schválila kandidátský statut pro Ukrajinu. Na druhou stranu válka probíhá už čtyři měsíce a odezněl první šok. Mění se nějak v Bruselu pohled na tuto zemi a její přistoupení?

Deklarace zájmu o přistoupení je onou změnou. Korporacím stále kručí v břiše. Vloni v hodnoticí zprávě nebyla skoro zmínka o korupci na Ukrajině, podpoře nacismu, potlačování práv menšin (nejenom ruské), potlačování občanských práv, genocidě, atd., ale hlavní výhrady směřovaly k neochotě Ukrajiny rychleji prodávat zemědělskou půdu zahraničním zájemcům a pomalé privatizaci do rukou zahraničních korporací. Brusel, tedy ti, kteří ho řídí, mají nadále o ještě tučné sousto zvané Ukrajina zájem, ale mají opodstatněné obavy z dalšího vývoje. A to ani nemluvím o strategickém významu Ukrajiny při tradičním tažení na Východ (Drang nach Osten).

Měl třeba nějaký europoslanec z jiných regionů, kteří nejsou tak úplně obeznámeni s reáliemi střední a východní Evropy, zájem o nějaké vysvětlení regionálního kontextu od vás?

Upřímně řečeno ani moc ne, ale často jsou ochotni poučovat. Přesto jim informace o středoevropských reáliích vnucuji. Na září (po volbách) připravuje naše evropská frakce Identita a demokracie, jejímž členem je SPD, studijní cestu do České republiky. Je o ni velký zájem, očekáváme asi 80 účastníků. Budeme se snažit, aby za tři dny pochopili co nejvíce.