Politické procesy v dnešním Česku? Případ první, vysílání Svobodného rádia

• Vladimír Kapal, editor a moderátor této stanice
• PhDr. Josef Skála, CSc.
• Ing. Juraj Václavík.

Tématem relace byla kauza zvaná Katyňský masakr, což byla masová vražda polských válečných zajatců počátkem 40. let na sovětském území okupovaném wehrmachtem hned na začátku tzv. „Operace Barbarossa“. Pořad byl na četné žádosti posluchačů vysílán už 2. července 2020. Po víc než jeden a půl roku sklízel jen řadu “lajků” a nulovou polemiku. Změna nadešla až v polovině března 2022, tedy dva roky po vysílání pořadu. Národní centrála boje s organizovaným zločinem předvolala účastníky relace, aby podali vysvětlení. Obvinila je z porušení paragrafu 405 Trestního zákoníku (“Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia”). Všichni tři aktéři pořadu toto obvinění rezolutně odmítli. Jejich právní zástupci proti němu podali zevrubné stížnosti. Koncem loňského října však samosoudce OS v Praze vydal trestní příkaz, odsuzující všechny tři obžalované k 8 měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na 15 měsíců. Obžalovaní se proti rozsudku odvolali, a kauza tak pokračuje hlavním líčením za jejich účasti.

Stíhání začalo zhruba šest týdnů po oznámení, že Josef Skála vyhověl výzvě kandidovat v prezidentských volbách, které proběhly v lednu a únoru 2023. Josef Skála má akademické tituly z historie a filozofie. O událostech 2. světové války, které i dnes vyvolávají vášnivé ideové střety, napsal dvě monografie. Jedna z nich vyšla v šesti jazycích a byla prezentována na Frankfurtském knižním veletrhu. Ve své výpovědi v hlavním líčení zahájeném 1. února obviněný doktor Skála mj. zdůraznil, že zastává alternativní pohled na současné dění i řadu otázek historie, vždy jej však dokázal uplatňovat v naprostém souladu s platným právem. A to dokonce i v desítkách zemí Asie, Afriky či Latinské Ameriky s mnohdy nepříliš demokratickými, ba dokonce autoritářskými režimy. Navštěvoval je zamlada coby prezident Mezinárodního svazu studentstva se 40 milióny individuálních členů ve více než 110 zemích. A to neměl diplomatický pas a tlumočil i velmi radikální kritiku a témata. Tamní úřady ho za to nijak nepopotahovaly, natož aby jej vystavily nějaké přímé represi. Josef Skála v hlavním líčení zdůraznil, že i doma postupuje ve striktním souladu s našim platným právním řádem. Přesto se ocitl v hledáčku útvaru, který se zabývá stíháním organizovaného zločinu.

Tato věc pana Skálu osobně urazila, a nás v redakci velmi zaujala. Výše uvedená žaloba totiž naplňuje téměř všechny znaky klasického politického procesu. Redakce e-republiky proto poprosila Václava Umlaufa, bývalého politického vězně z komunistických dob, aby šel udělat rozhovor s tímto prestižním členem KSČ a horkým kandidátem na nezáviděníhodnou funkci prvního polistopadového politického vězně. Tak došlo k „setkání třetího druhu“ a zde je náš rozhovor.

Tak jsme se dočkali doby, kdy má komunista na krku první politický proces v “demokratickém” státě, který už kvapem přichází i o toto renomé. Čím se tvůj politický proces liší od těch, které pořádala v předešlém režimu tvá vlastní strana?

Ano, na soudech probíhaly i tyto typy procesů. Zatloukat, že v nich měla strana prsty, však rozhodně nehodlám. Ale tak černobílé, jak se to podává dnes, to opravdu nebylo. Justice trestala i za skutky, které by tomu neunikly ani v západních zemích. A platí, že tzv. “Studenou válku” primárně rozpoutal Západ, a ne Východ. Tato forma války se neštítila ani spousty hrdelních zločinů a kaskádu justičních excesů vyvolala i u nás. Represe dostala slovo i tam, kde se měly křížit politické kordy, a ne provádět represe. Morální trauma z toho mám i já, přestože jsem u toho nebyl. Dokonce i vyhazov z práce jsem podepsal za minulého režimu jen jednou v životě. Ale to bylo za krádež velkých rozměrů, a ne za politiku.

Téma procesů však má svůj rub a líc. My, marxisté, jsme jediným ze všech nosných politických proudů, který se staví čelem i ke všemu, co se naším jménem nikdy nemělo stát. Liberálové či konzervativci, klerikálové nebo “reformní levice” se k tomu nemají. Nevypadne z nich ani špetka sebereflexe tváří v tvář zvěrstvům, která jejich politika napáchala v tomto století.

Jak moc je kriminalizace za názor replikou toho, co tu už bylo, to bych rád nechal na úsudku samotných čtenářů. Proces s námi, což jsou výše uvedení účastníci pořadu z 2. července 2020, však zakládá dosud nevídaný soudní precedens. Státní orgány nás nestíhají za stanoviska k dnešnímu aktuálnímu dění. Obžalovali nás za jiný pohled na dějiny. Zveřejnili jsme nová zjištění seriózní historiografie a fundovaných expertíz. A jsme stíháni za postup, který je v naprostém souladu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod i s evropskou legislativou. Všechny tyto dokumenty shodně garantují plnou svobodu projevu. A tu je možné omezit, jen pokud by došlo k ohrožení národní bezpečnosti, demokratických základů společnosti, veřejného zdraví či jiných civilizačních pilířů. Jak se toho mohla dopustit argumentovaná debata o zločinu, který se odehrál v první polovině minulého století?

Pořad byl vysílán v přímém přenosu a šlo o diskusní relaci. Reagovali jsme i na dotazy a názory posluchačů. Já jsem hned úvodem zdůraznil, že nepřicházíme hlásat žádné kánony, ale podnítit další debatu. A právě k ní jsem vyzval i zúčastněné publikum. Šlo o živou relaci dělanou přímo „spatra”, a ne odborné kolokvium nad hromadou dokumentů. Přesto jsem připraven podložit každou svou větu veřejně dostupným zdrojem. A to ne snad jen kompiláty typu “jedna paní povídala”, ale produkcí renomovaných historiků a soudních znalců. Ti všichni si dali práci probádat primární prameny. Doma jsem srovnatelnou literaturu neviděl už desítky let. Tady se v médiích vaří z hodně vyčpělé vody i na jiná, mnohem aktuálnější témata.

V každém případě platí, že interpretace dějin přísluší historikům, a ne útvarům boje s organizovaným zločinem. Závazkem vědy je posouvat poznání stále dál. Právě tím chtě nechtě otřásá i pohledy, jež se někomu politicky hodí do krámu. A kdo jim chce dělat advokáta, musí to dokázat v odborné diskusi. Hrozí-li za nové poznatky represe, vědě to nasazuje náhubek. Nová zjištění, která jsme nabídli posluchačům, nasvědčují vině nacistického agresora. Až by je kdokoli doložitelně vyvrátil, přiznám svůj omyl nahlas a bez vytáček. Hitler dal povraždit 6 miliónů Poláků. Chtěl jich vyhladit ještě mnohem víc. Scénáře genocidy, které to rozepisují s germánskou pedanterií, se zachovaly. Potvrdili je i nacističtí papaláši, souzení norimberským tribunálem.

Náš pořad genocidu polského národa nepopíral ani v nejmenším. Nová zjištění, která uváděl, obohatila interpretaci, na níž se shodly antihitlerovské mocnosti. Za protifašistickou interpretaci by represe neměla hrozit v žádném demokratickém prostředí. A tím spíš ne v naší zemi, jež byla první obětí nacistické okupace a genocidy.

Jak je možné, že se tento režim dostal až na samé dno a znovu organizuje politické procesy?

K samému dnu se tento režim blíží přímo třetí kosmickou rychlostí. Ale na samé dno se propadne teprve poté, co plně prošustruje celý grunt, který mu spadl do klína. Kompletní striptýz privatizačního převratu teď připravují hlavně dva velmi příznačné jevy. Prvním je dluhová past. Tlačily nás do ní už předchozí vlády, ale rekordní forsáž spustila až ta dnešní garnitura. Na ráně je i vše, díky čemu jsme byli energetickou velmocí. Vezměte výkonné a vysoce rentabilní energetické zdroje, který jsou naší kolektivní investicí. Cena za elektřinu dnes trumfuje celé EU a je dražší, než skoro všude jinde. Vládní prioritou je rabování parazitní renty, která jde hlavně na zahraniční konta. Pánové u vesla plení českou ekonomiku, domácnosti i fiskál hůř než tisíciletá povodeň. Národní zájem je otloukánkem, kam oko dohlédne, od agrárně-potravinářského sektoru, až po samoděržaví vydřiduchů na bytovém trhu.

Další perverzí v pořadí je „Green Deal“ a praštěné fermany, které na tomto základě vydává celá eurokracie. Už berou útokem i většinu budov, starších než zhruba 30 let. Protože mají větší “uhlíkovou stopu” než podle posledních norem, musí prý projít nákladnou rekonstrukcí. Kdo na ni nemá, hrozí mu ztráta užívacího práva. A to už koncem této dekády. To šílenství prodraží bydlení i v domech ostouzených jako “králíkárny”. Už tak chudé občany podhradí dále vydusí i růst daně z nemovitosti. Prohibice má stihnout auta se spalovacími motory. Pak je jasné, že tyto asociální vrtochy přežije bez větší úhony jen kasta, která je daleko za vodou. Většina ostatních dokáže přežít jen na dluh. Tím víc je pak vykostí exekuční mafie. A tím rychleji porostou veřejné sociální výdaje, ergo i dluhová past státní kasy.

Bumerangový efekt ale vytváří i jiná nadílka privatizačního převratu. Až do privatizace jsme v průmyslové extralize hráli suverénní part. Teď jsme jen mraveništěm montoven a logistických hangárů. A ty říkají „pane“ pouze cizím žralokům. České vlády je vábily hlavně na dvě návnady: harpagonskou cenu práce, srovnatelné s tou západně od nás, a na dostatek laciných energií. Teď se však jde do kytek i tento investiční magnet. A je jen otázkou času, kdy spousta tzv. „strategických partnerů“ zvedne kotvy a půjde jinam. České ruce a mozky poptávali jen jako „gastarbeitery“, kteří ani nemuseli z domu. Výnos z jejich práce sklízely cizí elity. Tím víc nás rozhodí díra na trhu práce, až u nás zavřou krám a vyrazí jinam.

Copyright na bonmot, že nám vládne pětidemolice, má novinář Erik Best. Je to Američan a levičák není ani náhodou. Tato žalostná sestava u vládního vesla dokáže pokazit vše, nač sáhne. A tak vsadila i na hazard, jaký české dějiny nepamatují. Sní o vavřínech vítěze nad Ruskem jako jadernou mocností. A vráží do toho vabanku miliardy. A o ty miliardy krátí seniory, zranitelné víc než kdokoli jiný. Ti vládní kazisvěti se bojí diskuse víc, než Lucifer krucifixu. Moderní komunikace však drolí i samoděržaví této tzv. „demokratické“ cenzury. Proto se režim, jenž sliboval netušená práva a svobody, utíká i k politickým procesům. Do krajně prekérní soutěsky to zahání i ruku zákona. Tím větší respekt čeká každého policistu, státního zástupce i soudce, který těm tlakům dokáže odolat.

V tvém případě platí, že politicky motivované trestní stíhání jistě není náhoda, stejně jako to bylo v případě signatářů Charty 77. Můžeš něco říci o nové formě VONSu, který jste nedávno založili?

Zkratka zní PRAK. Tedy doslova: Proti Represím A Kriminalizaci a za obranu svobody projevu. A také svobody po projevu, jak dodává naše statečná kolegyně, Lenka Procházková. Nápad se narodil už před rokem a zveřejnili jsme ho na tiskové konferenci loni na jaře. Spojil síly napříč hodně širokým spektrem. Jsou to lidé různých profesí a vyznání. Z levé strany spektra je nás tam celkem málo, ze systémové politické opozice vlastně jen já. Zato k bývalému VONSu vede přímá stopa i personálně. Mluvčími skupiny PRAK jsou dva signatáři Charty 77. Je to už zmíněná kolegyně Lenka Procházková a Jan Schneider. Movité mecenáše nemáme. Nepotěším ani lovce cizokrajných “trollů”. Nás žádní řídící oficíři nedirigují, ani nesponzorují. Na to má monopol sorta, jíž pochopitelně žádná represe nehrozí.

Náš PRAK závisí na finanční svépomoci, což logicky limituje náš akční rádius. Finančně dotovat právní pomoc v naléhavých případech systémové persekuce, to zatím nedokážeme. Ale o to více se snažíme pomoci lidem, kteří jsou kriminalizováni za projevené názory. Děláme, co je v našich silách. Hlavně díky kolegům, kteří se v podobných situacích už sami ocitli. Ti jsou v mnohem lepší situaci než ten, kdo je v ní poprvé. Mohou posoudit jak vážnost daného obvinění, tak jeho důkazní slabiny. Advokátům prý bezplatný servis zakazuje stavovská komora. Lidem, kteří se na nás obrátí, se snažíme doporučit ty právníky, kteří své klienty hájí profesionálně a za rozumnou cenu. Jen na svých úsporách přitom záviset nemusí. Mohu to potvrdit i z vlastní zkušenosti. Přátelé zřídili na naši právní pomoc transparentní účet. Desítky lidí na něj přispěly už během pár týdnů. Rád bych jim ze srdce poděkoval i touto cestou.

Děkuji za rozhovor a za sebe ti rozhodně přeji, abys nebyl prvním politickým vězněm tohoto režimu.

Související články:

• Německo aneb Kdo vládne či nevládne unii
• Proč je třeba čtvrtý odboj aneb V jaké zemi žijeme (2. díl)
• Norimberský tribunál: Herman Göring o válečné ekonomice
• Anglická mávátka a inventura demokracie
• Korporátní socialismus a korporátní fašismus
• Proč je třeba čtvrtý odboj aneb V jaké zemi žijeme (2. díl)
• S odbory v krizi neztratíte VIZI
• Kdo seje vítr, sklízí restituční bouři
• Prezidentka Anna Šabatová, nástupkyně Masaryka a Havla
• Novoroční anketa e-republiky (2. díl)

Převzato z e-republika.ch