Josef Skála: Totalitní CBDC musí zabránit levice i pravice

Josef Skála, ředitel Institutu české levice, bývalý místopředseda KSČM a zamlada prezident Mezinárodního svazu studenstva, byl nedávno odsouzen k osmi měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na pět let. “Popírání genocidia” se údajně dopustil v pořadu alternativního internetového rádia během diskuse o okolnostech Katyňského masakru. Že jde pravděpodobně o politický proces, naznačil průběh řízení, v němž soud odmítl projednat důkazy obhajoby. Některé české osobnosti následně upozorňovaly, že k popírání genocidia v diskusi nedošlo. Josef Skála jako bývalý předrevoluční politický funkcionář dnes paradoxně zažívá to, co za minulého režimu zažívali chartisté. O tomto zvláštním paradoxu dnešní doby je právě náš rozhovor.

Pane doktore Skálo, řada bývalých disidentů dnes upozorňuje, že režim opět používá totalitní praktiky, kdy místo erudované diskuse se v ožehavých tématech aplikuje plošná cenzura, nepohodlná opozice je terčem neobjektivního mediálního lynče a stát pracuje na legislativě umožňující její kriminalizaci. V této době máte právě Vy vynikající příležitost srovnat dnešní atmosféru s tou předrevoluční, a to z pozice člověka, který měl za bývalého režimu úspěšnou politickou kariéru stejně, jako ji dnes mají Vaši dnešní “žalobci”. Co se z toho můžeme naučit?

Hezky to porovnává třeba Petr Hájek, hrdý na své pravicové krédo: Prostor pro alternativu se skutečně zúžil i tehdy “za Husáka”. Tehdy se však země rychle rozvíjela. Výrazně rostla i životní úroveň. Teď má utahování šroubů umlčet odpor proti úpadku a hazardu s naší bezpečností. Obojí nemá v míru obdoby – míněno v míru a za samostatné republiky.

Obdoby nemá ani rozsudek nad námi třemi, proti němuž jsme se přirozeně odvolali. Viní nás z “popírání zločinu genocidy”. A sice za to, že jsme v pořadu nabídli argumenty nasvědčující, že součástí nacistické genocidy byla i masová vražda polských válečných zajatců počátkem 40. let.  Opřeli jsme je o znalecké posudky, soudní verdikty a další seriózní zdroje. Soudce nepřipustil ani jejich projednání. Prý by hrozilo “pokračování v trestné činnosti”.

Politické spory se sluší řešit politicky, a ne trestními paragrafy. Já sám si z poválečného půlstoletí beru i jinou lekci. Na každém rozcestí, kudy dál, si to rozdali hlavně lidé, jimž nešlo jen o posty a prachy. Tím, kdo se smál jako poslední, však bývali spíš “pragmatici”. Tedy celoživotní chameleóni. Kariéru uměli loajálně honit už dřív. Pak ale “chytili vítr” a vecpali se na místa, uvolněná střety mezi lidmi s programem a páteří. Tihle týpci větří šanci i teď.

„Cílem je zamlžit skutečnou podstatu a příčiny.“

Mnohé z nich pasou sami viníci dnešního srabu. Cílem je zamlžit skutečnou podstatu a příčiny. Vytlačit síly, které tyto příčiny znají, a mohou tak nabídnout i skutečné východisko. Opoziční řady to má rozhádat a hlavně natlačit směrem, z nějž panstvu vrásky nenaskáčou. Pokud to intrikánům vyjde i tentokrát, slibnou protestní vlnu vystřídá tím větší rozčarování. A jako poslední se bude smát parta rekordních zoufalců u kormidla.

Vize německého ekonoma a prezidenta Světového ekonomického fóra Klause Schwaba: „Nebudete nic vlastnit a budete šťastni,“ se dá označit za komunistickou utopii. Jak se Vám jako odborníkovi na Karla Marxe tato vize líbí a v čem spatřujete rizika?

Schwab klame tělem. Umí to jako málokdo. Na špek mu mnohdy skáče i sečtělé publikum. Co říká věta, kterou citujete, však nevyžaduje horu akademických diplomů. Stačí ji dovést do logického konce. „Nebudete nic vlastnit“? To jako kdo? Osm miliard lidí bez jediné výjimky? Tedy i globální honorace, okupující většinu zdrojů planety? Takže se jich velkoryse vzdá?

„Nebudete nic vlastnit? To jako kdo? Osm miliard lidí bez jediné výjimky?“

Pokud by to měl v plánu doopravdy, určitě by nám to řekl přímo a v luxusním balení. On má ale přesně opačný mandát. Vykouřit kadidlem majetkový převrat, vedle nějž zblednou závistí i všechny absolutní monarchie. A nahnat nás, aniž se budeme cukat, do světa, v němž bude hrstce oligarchů patřit už úplně vše. Ti, jimž říká pane většina existenčních zdrojů, by se vešli do jednoho vlaku už teď. Kdokoli se do té kasty neprodral, měl by smět její majetek už jen “sdílet”. Automatický nárok na to být nemá.

“Sdílení” si bude třeba náležitě zasloužit. Jak vyhověním všem “zeleným” a jiným ptákovinám, ať už to s našimi životy zacloumá jakkoli. Tak poníženým souhlasem s tím, jak o nás budou “majitelé planety” rozhodovat všude tam, kde to dřív záviselo i na nás aspoň zčásti.

Marxova cestovní mapa míří opačným směrem. Ke společnosti, v níž “bude svobodný rozvoj každého podmínkou svobodného rozvoje všech”. Staví na “asociaci svobodných výrobců” vlastnících zdroje své obživy, a proto i na jejich produkci. A ne že se o její “sdílení” musí doprošovat několika tisíc Harpagonů, kteří oškubali celý svět.

Bývalý poradce Vladimira Putina a stále velmi vlivná osobnost ruské ekonomiky Sergej Glazjev prohlásil, že podmínkou vítězství Ruska na Ukrajině je obrat k tzv. lidovému socialismu založenému na kombinaci tržní ekonomiky s kontrolovaným oběhem peněz. Rusko zavádí digitální rubl, Sergej Glazjev předpovídá úpadek Pax Americana ve prospěch Číny a Indie a propaguje společnou digitální měnu zemí BRICS krytou zlatem. Co si o tom myslíte?

S Ruskem je kapitalismus kompatibilní skutečně jen kostrbatě. Už počátkem minulého století to moudře zdůvodnil i Max Weber, Marxův oponent a jeden z praotců dnešního mainstreamu. Ruský kapitalismus na druhý pokus ovládla kasta oligarchů, stižených unikátní psychopatií. Putina už sice nemají za maňáska, jakého jim dělal Jelcin, ale svých lidí tam mají stále mraky: v centrální bance, v ekonomických ministerstvech i v jiných úřadech.

Zaučovali je západní poradci, šířící liberální extremismus a americkou hegemonii. Mnoho svých žáčků si i doživotně zavázali. Ti sice dnes musí simulovat vlastenectví, ale tím vypráskanější metody si žádá sabotáž v zájmu vnější i domácí klientely. Tváří v tvář sankcím, trumfujícím všechna dosavadní embarga – o “proxy war” s USA a desítkami satelitů nemluvě – to zemi tlačí na zásadní křižovatku. Podobně jako Glazjev to vidí i stále víc jiných vlivných aktérů – byť přímo o socialismu mluví jen část z nich. Ten samý trend potvrzují i průzkumy veřejného mínění.

„Digitalizace? Skvělý sluha, krutý pán.“

O nové fázi digitalizace platí to samé, co o velkých technických průlomech minulosti. Potenciálně je to jak skvělý sluha, tak krutý pán. Dnes ovšem s ještě fatálnějšími důsledky, než byly dřívější zvraty. Zvlášť markantně to ilustruje právě CBDC – tedy digitální měna centrální banky.

V rukou státu, který by tvrdě hájil veřejný zájem, by umožnila prosadit řadu velkých pozitiv: zrušit či radikálně omezit zisk soukromých bank z operací, jež samy žádné hodnoty netvoří. Srazit na minimum nejen náklady na jejich rozmazlený management, ale i personál a technické zázemí. Vzít půdu pod nohama spekulaci a “morálnímu hazardu”. Skoncovat s inflačním “tiskem” ničím nekrytých peněz. Zlikvidovat většinu parazitních penězovodů – a vymanit produktivní zdroje z nadvlády finančních oligarchií. Přehled o pohybu každé koruny v reálném čase by umožnil i stonásobně efektivnější zpětnou vazbu, než marnotratný tržní chaos.

Mimochodem scénář takového propojení celé ekonomiky online byl na stole už na prahu 50. a 60. let. Tým sovětských akademiků a inženýrů s ním ovšem tvrdě narazil. Napřed ve spolčení, připravujícím půdu “katastrojce”, které do oficiálních struktur prorůstalo už za Chruščova. Pak se na autory projektu snesla i kanonáda zpoza Atlantiku. Plán nabízel totiž i zviditelnění všech mezičlánků od výroby ke spotřebiteli – a tedy i kolik jim zůstane za nehty a nakolik si to vůbec zaslouží. A tomu museli oponenti zabránit stůj co stůj.

Americká centrální banka Fed nedávno úspěšně dokončila testování velkoobchodní digitální měny CBDC a oznámila Výboru pro finanční služby Sněmovny reprezentantů USA, že její případné zavedení je možné bez souhlasu Kongresu. Evropska centrální banka vyvíjí retailové CBDC. Zdá se, že se změny na Západě i Východě odehrávají podle stejného scénáře. Jakou cestu by v takovém případě měla volit sjednocená česká opozice, pokud by vyhrála následující volby a chtěla vládnout demokraticky?  

Z nadílky CBDC, na jaké pracuje i ČNB, strhla škrabošky i řada vašich autorů. Nás, “dolních deset miliónů”, má sevřít chapadly, vedle nichž blednou i Orwellova chmurná proroctví. Uvalit na nás nonstop dohled, zač utratíme každou korunu. Nevídanou okupaci našeho soukromí. A bezmeznou reglementaci, kdykoli si panstvo zamane. Už třeba za “překročení limitů uhlíkové stopy”. A tím spíš za alternativní názory, které si nenecháme jen pro sebe. Tu prý “jen” uložením mastné “daně” (například právě “uhlíkové”). Jindy dokonce “zkrácením prostředků”, jimiž budeme smět disponovat. Až po jejich úplné zablokování, pacifikující “nepolepšitelné rebely”.

Nejde o “konspirační” trojčení. Kanadští řidiči kamionů vydrželi protestovat řadu týdnů. Pod výhružkou, že jim zablokují bankovní účty, to vzdali za pár hodin. Americkému kritikovi vlády už za trest “zneplatnili” i řidičák a všechny ostatní doklady.

Z jiných zdrojů prosakuje, že CBDC zavede i bizarní karikaturu “nepodmíněného základního příjmu”. V podobě “měsíčního přídělu” peněz, jejž nelze ani překročit, ani však čerpat později. A to nutně hrotí i jiné otázky: jak budou do nové měny převedeny naše úspory – a nakolik svobodně s nimi budeme nakládat? Je-li CBDC fíkovým listem měnové reformy, mající odepsat manka tureckého hospodaření “elit”? Nejsou však naše úspory v těch samých bankách a fondech, jimž se ty rance dluhů mají v tichosti prominout?

Jaké podmínky tedy podle vás nastolí CBDC připravovaná v Číně či Rusku?

Deklarovaným cílem je větší finanční i celková suverenita. Čína i Rusko mají nepoměrně menší dluh, než “atlantická” zóna. Tím méně by jim měla hrozit i zlodějská měnová reforma. Obě východní velmoci však čelí hybridní válce. Nakolik se to promítne do digitalizace jejich měn i dalších sfér? Zatím bych hádal z křišťálové koule. Tím komičtější je randál, jejž o tom spouští i tuzemský mainstream. Věští-li východně od nás “digitální koncentrák”, proč potom vynáší do nebes plán, který hrozí nám? A to navzdory všem varováním, která o něm čteme i v západních zdrojích, o kterých se přece u nás nepochybuje…

Co na to pravo-levá neparlamentní česká opozice, které jste také součástí?

Zásadní debata na dané téma musí patřit k dluhům, které musíme napravit co nejdřív. I opoziční diskusi přitom hrozí úlet oběma směry: jak po cestě “trucujících proti strojům” místo lidské dřiny, tak cestou až naivní důvěry v erární slibotechny, které nám na pódiích napovídají cokoli.

„Teď jde hlavně o zachování peněžní hotovosti.“

Teď jde hlavně o zachování peněžní hotovosti. Bez ní nás digitální chapadla postaví do latě levou zadní. Chce to však i skutečně alternativní koncepci digitalizace. Takovou, co dá zelenou jen jejím nesporným přínosům – a naopak agresi na naše svobody postaví vozovou hradbu. Obavy z podloudné měnové reformy se slibně šíří. Tím větší šance to dává skutečné opozici, jak proti ní měnit celkový poměr sil.

Jako jeden z mnoha osobností současné opozice jste podpořil kandidaturu bývalého disidenta a komunistického vězně Jaroslava Bašty, kterého současně podpořily i silně pravicové osobnosti. Jaké hodnoty dnes spojují pravici a levici v opozici?

S Jardou Baštou jsme přátelé už roky. Rozdíly v životopisech nám to nekazí. Podobně to mám i s řadou jiných předlistopadových disidentů. U Jardy tím snáz, že mu srdce nebije napravo. Soulad se nám však daří i s řadou tváří civilizované pravice. Táhneme za jeden provaz proti obskurní “abnormalizaci”. A teď i proti všemu, co zemi strká do války s jadernou velmocí. Ve 30. letech se to zastavit nepovedlo. Levý a pravý pól našly společnou řeč, až když bylo pozdě. Dnes si to zpoždění dovolit nesmíme. Teď je to o “být či nebýt” doslova.

Josef Skála. Foto: Reportéři on-line

PhDr. Josef Skála, CSc., je dle médií hlavního proudu lídrem ultrakonzervativního komunismu. V letech 1986-1990 stál v čele Mezinárodního svazu studentstva. Dvakrát byl místopředsedou ÚV KSČM. Jako svou první knihu publikoval v roce 1984 Postřehy a fikce George Orwella. Spolupracuje s mnohými signatáři Charty 77 a příznivci pravice. Poslední z jeho sedmi knih, Dějiny psané kuráží a přepisované zbabělci, vyšla v r. 2005.