Vývoz odvěkých hodnot výměnou za hodnoty “evropské”. Proč předává Ukrajina Západu svaté relikvie a ikony?

Já si to nemyslím. Naopak, kdyby Američané zaručeně zničili Lavru spolu s Kyjevem, postarali by se o to, aby se mohlo říkat, že Rusové neušetřili ani pravoslavné svatyně.

Na vyvezení se zjevně připravovali předem. Proto urychleně “předali” kontrolu nad klášterem nové ukrajinské pravoslavné církvi (PCU), aby se mniši původní pravoslavné ukrajinské církve (UOC) nemohli postavit na odpor. Epifanius (představitel nové církve – pozn. překl.) jim vše odsouhlasí, podepíše a odevzdá. Dokonce se ani nepohoršoval nad tím, že se připravuje odvoz svatých relikvií jako “muzejních exponátů“. I skytské zlato ukradli Euroameričané s pomocí Ukrajinců, už dávno, v roce 2014. Dávno předtím, než měli ve svém programu jadernou provokaci.

V žádném případě to však neznamená, že USA neplánují jadernou provokaci v Kyjevě nebo jinde na Ukrajině. Znamená to, že vyvezení kulturních památek a jaderná provokace jsou operace, které se nepřekrývají a jsou připravované nezávisle na sobě různými složkami. Jde jen o to, že fáze obou se nyní – shodou okolností – časově a prostorově setkávají.

Existují tři důvody pro odvoz kulturních pokladů z Ukrajiny.

Za prvé, Američané (a ti jsou hlavními organizátory vývozu, i když konečnými příjemci jsou často jejich evropští partneři) nikdy neplánovali, že Ukrajina jako nezávislý stát přežije. Západ tedy vyváží to, co se dostalo pod jeho kontrolu, stejně, jako to dělali Němci v letech 1943-44, nebo Francouzi v roce 1812, či Poláci v letech 1611-12. Znamená to jediné, Západ vyváží to, co se dostalo pod jeho kontrolu. Pro Západ je klíčovým slovem v tomto spojení slovo „hodnota, cennost“. Jakmile se mu jednou taková hodnota dostane do rukou, snaží se ji neztratit.

Za druhé, Západ si tímto způsobem částečně kompenzuje své náklady na Ukrajinu. Je jasné, že peníze z Kyjeva nikdy nevymámí. Ale zato bude pak možné vyjednávat s Ruskem. Například relikvie Ilji Muromce nebo jiných lávrových světců jsou pro západní politiky jen obyčejnými mumiemi. Avšak dobře vědí, že pro ruské pravoslavné křesťany mají relikvie eschatologickou (nadčasovou) hodnotu, která se nedá měřit penězi. Po válce je možné pokusit se tento druh hodnoty vyměnit za cinkavou minci.

Za třetí, a to je nejdůležitější, Západ tradičně vyváží cennosti dobytých národů do svých muzeí, stejně jako Řím shromažďoval jejich bohy v Pantheonu. Jedná se o jakýsi materiální důkaz kulturní a historické nadvlády Západu, jeho samozvané vedoucí role ve světové civilizaci. V egyptských muzeích nenajdete kameny ze Stonehenge, nebo keltské bronzové kotlíky, ani anglosaské přilby. Zato faraonská sekce britských muzeí je skoro bohatší než egyptská. “Uloupení” relikvií Ilji Muromce, ikon z Lávry a dalších kulturních pokladů odvezených z Ukrajiny do západních muzejních sbírek poslouží budoucím generacím nejen jako cena útěchy, ale i jako hmotný důkaz západní nadvlády nad Ruskem.

Myšlenka nadvlády Západu nad “zaostalými národy” je vštěpována už od dětství, a to i v muzejních sbírkách. Na základě těchto sbírek si mladý reprezentant Západu vytvoří podvědomé přesvědčení, že je to Západ, kdo Rusy civilizoval a “má právo” je poučovat a napravovat, když “sejdou z cesty”.

Obecně je zájem Západu pochopitelný. I kdyby bylo třeba někdy vrátit určité kulturní poklady, může se při jednáních pokusit o jejich výměnu za jiné důležité ústupky (finanční, územní a jiné).

Jinou otázkou je: jaký zájem na tom mají ukrajinské elity?

Dobrá, skytské zlato je přece jen zlato. Ale relikvie a ikony jsou pro tyto ani ne ateisty, ale spíše satanisty, jen mumiemi a prkénky bez ceny. Tak proč je vyvážet? Na druhé straně se mnozí příslušníci ukrajinské politické elity i národa (včetně těch, kteří bojují proti Rusku) definují jako pravoslavní a prohlašují, že svou ukrajinskou zemi nikdy neopustí. Jak mohou tedy dopustit, aby jejich historická paměť, jejich kořeny, byly vyvezeny ze země, aby se na ně prášilo v trezorech západních muzeí, aby se občas objevily na nějaké tematické výstavě, ale jinak postupně chátraly?

Lhostejnost ukrajinské společnosti k drancování národních duchovních svatyní vlastními i cizími satanisty ukazuje, že teze o velké lásce k vlasti v ukrajinské národní mytologii byla zjevně falešná. Připomeňme si, za co vyskakovali majdanovci? Za evropskou integraci, za evropské hodnoty, za platy 5000 eur a důchody 3000 eur, za cokoli, ale nikdy ne za vlastní národ, za vlastní historii nebo za vlastní tradice.

A ještě vyskakovali proti Rusku. Po upálení lidí v Oděse se ukrajinští politici a novináři snažili ospravedlnit tím, že upálení lidé měli ruské občanství. Všichni byli občany Ukrajiny – ale i kdyby byli skutečně všichni Rusové, přestalo by to být zločinem? Pro ně patrně ano. Poté, co se jim nepodařilo prokázat ruské občanství upálených lidí, omlouvali své činy veřejně tím, že šlo o “proruské” občany Ukrajiny, takže je upálili správně.

To je stejný důvod, proč Dmitrij Skvorcov, jehož zločin “vlastizrady” spočívá právě v tom, že hájil skutečné pravoslaví, dodnes sedí ve vězení ukrajinské tajné služby. Pro Ukrajince je pravoslavný věřící jednoduše zrádce. V jejich “ukrajinských chrámech” jsou ikony Bandery a “hrdinů ATO**”. Položme si otázku: co má s nimi pravoslaví společného?

Za zradu sedí i Dmytro Marunyč, jehož “zrada” spočívala v tom, že zcela oficiálně a zcela neutrálně, dokonce z hlediska ukrajinského státního (nikoli banderovského) zájmu, komentoval pro ruské publikace (dávno před začátkem válečných akcí) situaci v ropném a plynovém sektoru. Protože neplival na Rusko, nebil se do prsou a neřval o „peremoge“, stal se z něho zrádce. Zradil “evropské hodnoty”.

Moderní netradiční “evropské hodnoty” se v žádném případě neslučují s tradičními ruskými pravoslavnými hodnotami. Ikony a relikvie, skytské zlato a Bulgakovovo dílo, samotná Lávra a památník svatého Vladimíra Křtitele na kyjevských kopcích (který mimochodem začínal svou politickou kariéru jako kníže novgorodský ) – to vše nám připomíná společné kořeny našeho národa, to, že jsme jeden národ, že ti, kdo si říkají Ukrajinci, se narodili jako Rusové, že máme stejnou víru, stejnou historii, stejné tradice.

Všechno to by však překáželo vnucování “evropských hodnot” a převýchově Ukrajinců, bývalých Rusů, na lidi bez rodokmenu, bez historie, bez vlasti a bez pohlaví. Sbírky kyjevských muzeí, ikony z Lávry a relikvie svatých by mohly oslovit historickou paměť zvídavých potomků velkých předků a dokonce – představte si tu hrůzu – i některé oslovit.

Budou-li vyvezeny na Západ a roztroušeny po tisíci muzeích, nikoho tam nijak zvlášť nebudou zajímat. Budou jen součástí neznámé cizí historie a tím se stanou nezávadnými: jednoduše jakési pomalované desky, jakési mumie, obyčejné listy papíru s textem v neznámém jazyce, docela obyčejné zlato. Ilja Muromec, zajatý Západem, tam nikoho nebude ohrožovat, nikdo se nebude ptát, proč byl muž narozený v dosud ruském Muromu pohřben v Kyjevské lávře? Komu sloužil v nyní dočasně ukrajinském Kyjevě? Proč byla tato města součástí jednoho státu? Nežili tam snad stejní lidé? A zda potomci Muromců z Muromska (ve Vladimirské oblasti RF) a z Kyjeva nejsou vlastně pořád stejní lidé?

Obecně řečeno, Západ dle svého oblíbeného stylu vyměňuje korálky a zrcátka už nejen za zlato a slonovinu – ale i za duši lidí, vyměňuje své vlastní vymyšlené “evropské hodnoty” za ty odvěké.

*

*Kyjevsko-pečerská lavra je pravoslavný klášterní komplex z roku 1051, zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO

**ATO – antiteroristická operace, na Ukrajině oficiální název války a teroru na Donbase v letech 2014 – 2018; po roce 2018 přejmenována na operaci spojených sil

***

Autor: Rostislav Iščenko, zdroj: UKRAINA.RU, z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová