Už mají v rukách všechno: Vládu, prezidenta i ústavní soud. Zdání však klame. Brněnská mafie + pražská kavárna = konec? Stát i národ je víc, než oni tuší. Jed polomáčených. Náckové se radují předčasně. Stromy a svině

Opakujeme to zde znovu a znovu: Všechna hlavní zvěrstva pětidemoličních Fialovců musejí proběhnout přes letní dovolené a prázdniny. Většinová veřejnost, zaujatá v této době hlavně dilematem počasí (je moc horko, nebo moc zima?, moc sucho nebo moc mokro?) vydávaným ve všech případech za projevy „klimatické změny“ (donedávna zvané „globální oteplování“) – si prostě dramatických dějů na politické scéně téměř nevšímá.

Pozoruhodné však je, jak s nimi nakládají i otroci korporátu (donedávna vydávaní za novináře). Léto pro ně bývalo příslovečnou okurkovou sezónou, kdy se nic neděje, takže každou maličkost nafukovali do olbřímích rozměrů. Teď je tomu přesně naopak. Kolem duní ničivé dějinné události, které nám salámovou metodou dál proměňují každodenní život v koncentrák – ale jejich obraz v korporátních médiích je stále stejný: Kromě nepřetržité řady slavných ukrajinských vítězství ve válce USA a NATO proti Rusku se nic podstatného neděje.

Jedno takové „nic“ se odehrálo právě v těchto dnech: Od pondělí máme nového šéfa třetí komory parlamentu (oficiálně ústavního soudu) a celkem tři nové „soudce“, které domněle vybral (agent Washingtonu v křesle prezidenta ČR) Petr Pavel. Aby umělecký dojem nové totality nebyl tak zjevně zrežírovaný, strhla se v senátu kolem jednoho jména řízená „potyčka“. Ale nakonec vše samozřejmě dopadlo tak, jak hradní gang (PePa je pouze jeho mluvčí) stanovil. Že to je jen nezajímavá maličkost tohoto léta?

Dotvoření hradeb

Nezajímavá jen pro toho, kdo nevnímá probíhající českou tragédii v „salámových souvislostech“, s nimiž už máme zkušenost: Nevolené těleso vedené Pavlem Rychetských nejprve změní volební systém tak, aby ve všeobecných volbách propadlo milión hlasů, a k moci se dostala koalice pěti stran a straniček s napohled zcela odlišnými programy (ve skutečnosti však totožnými, tedy žádnými, protože velí „globální prediktor“). Skutečný vítěz voleb – Andrej Babiš – je poté nadvakrát zlikvidován. Zčásti proto, že zbaběle (teprve později se ukáže, že mu to zatrhl Velký bratr, jenž ho má na krátkém provázku) odmítne nabídku prezidenta Zemana na první pokus o sestavení vlády.

Pokud by to Babiš udělal – a vládl třeba půl roku bez vyslovení důvěry – nemusel kandidovat na prezidenta a jiní, třeba Alena Schillerová (nebo někdo jím podporovaný „nezávislý“) by měli šanci. Jenže to neudělal, kandidovat proto musel. Média se postarala o to, aby (navzdory tomu, že byl v kauze Čapí hnízdo shledán nevinným) jeho pověst byla zásadně poškozena. A to i pro tu milionovou část veřejnosti, která byla zásahem ústavního soudu vyřazena z reprezentace v parlamentu. Opozice žádného společného kandidáta nepostavila, hlasy se opět rozdrobily. Na Hrad tak napochodoval komunistický rozvědčík.

Vesele ho vnesli na Hrad jinak zapřisáhlí (zastydlí) antikomunisté, jimž náhle Pavlova mediálně bagatelizovaná minulost nevadila, protože (na úrovni podmíněných reflexů) jednají podle příkazů ČT a spol. Prezidentem se proto stal rozvědčík Varšavské smlouvy a NATO, který umí jediné: poslouchat rozkazy. Vytvořili mu k tomu různé „poradní týmy“ (konečně se vyhladovělé „elity“ kavárny mocensky uplatní). Nevolení vyberou „osvědčené kádry“ ze svých řad do ústavního soudu – Pavel je pak „navrhne“, a senát v rukou kavárny (zdejší výraz pro neviditelný „hluboký stát“) je schválí. V té chvíli mají napohled v rukou všechno. Hradby tyranie předstírající demokracii jsou dobudovány na věčné časy. Nebo ne?

Polomáčené sušenky jsou nejlepší

Zmíněná inscenovaná „šarvátka“ v senátu o schválení „soudce za všech režimů“ Pavla Fremra byla pro lepší umělecký dojem nutná. Jaksi nebylo možné utajit fakt, že Fremr byl nejen v KSČ, ale také na objednávku StB odsoudil kdysi dva mladé muže, kteří – světe div se – poškodili památníky sovětských vojáků (dnes by za to dostali vyznamenání). Jenže Fremr byl v ústavním soudu nutný – právě tak jako Pavel na Hradě. Pro „hluboký stát“, tedy obsazení nevolených postů ve státní správě svými lidmi (fakticky pak rozhodují bez ohledu na výsledky voleb, pokud se je „liberálům“ omylem nepodaří správně zmanipulovat) jsou tito lidé klíčoví.

Jsou to takové „polomáčené sušenky“ (popisoval jsem ten princip v jedné ze svých knih): Mají nějaký škraloup, ale nabídnou jim přesto skvělou kariéru. Nejenže pak fungují přesně podle instrukcí (není nutné je dodatečně korumpovat), ale obvykle současně působí ve své instituci jako dobrovolní fízlové. Ostatně „případ Petr Pavel“ je přesně totéž. Ale inscenovaná šarvátka měla ještě další význam. Pozornosti prakticky unikla nová soudkyně ústavního soudu Kateřina Ronovská. Zmínilo ji v podstatě jen Echo 24, a reagoval na to pak pouze Tomio Okamura:

„Ronovská již několik let působí ve správní radě Nadace Independent Press, jež vlastní majoritní podíl 56,6 procenta v provládním Deníku N. Prezident Petr Pavel zasedal v redakční radě Deníku N. A dary nadaci při vzniku poskytli vlivní miliardáři, oligarchové a podnikatelé. Část z nich také milionovými částkami, sponzorovala Pavlovu prezidentskou kampaň, tedy jinými slovy podporují Fialovu vládní koalici. Tady vidíte, jak je zákulisí vládní pětikoalice, prezidenta Pavla a médií propletené s určitými podnikatelskými skupinami.“

Poslední pojistka proti lidovládě

Ústavní soud většina lidí hluboce podceňuje. Nějakých patnáct strejců a tet, kteří za astronomické platy „kdesi v Brně“ vytvářejí fikci právního státu. Hluboký omyl. Těch „patnáct nevolených“ je extrémně důležitá pojistka proti tomu, aby nebyla šance odchýlit se od direktiv z Bruselu a z Washingtonu. Občané se pak již zabývají jen důsledky, ale uniká jim příčina. Kdo si ještě vzpomene, že Rychetský a jeho podřízení v roce 2009 suspendovali parlamentní volby? V demokracii (či alespoň její iluzi, má-li fungovat) absolutně nevídané. Termín voleb je posvátný (v Británii proběhly i za války), a není možné jej změnit.

Jde o „snímek“ rozhodnutí voličů v daném čase. Všechno – včetně fází volební kampaně – k němu směřuje. Odsunout termín voleb pár týdnů před jejich konáním o několik měsíců, je totéž, jako vytvořit „alternativní historii“. U nás to znamenalo, že nevyhrál Jiří Paroubek a nepokračoval s ČSSD jako premiér (a později se nestal prezidentem, neboť v té době prezidenta volil parlament, kde by měl pohodlnou většinu). To se možná někomu i líbí – ale jde o to drtivý podvod, od nějž se pak skutečně vytvořila alternativní historie, kterou žijeme. Umožnilo to třeba, že Miroslav Kalousek vytvořil svou TOP 09, která pak… No asi není nutno vysvětlovat kam to vedlo – včetně existence současné Kalouskovy dědičky Bazedové-Pekarové v čele sněmovny.

Ve stejném roce donutil (bez projednávání) ústavní soud prezidenta Václava Klause podepsat Lisabonskou smlouvu, kterou jsme přišli o další část suverenity. Několik dní před „vynesením nálezu“ se Pavel Rychetský sešel na utajené schůzce s německým velvyslancem. Převzal od něj „Merkelové noty“ – a s alespoň částečnou českou samostatností na Bruselu bylo vymalováno. Právě takto – krok, za krokem, kolečko salámu za kolečkem – se odehrává to, na co pak v každodenní praxi naší totalitní reality nechápavě zíráme: Jak je to možné?!

Brněnská mafie

Výkonná moc (vláda, prezident), moc zákonodárná (sněmovna a senát) a moc soudní (proti ústavnímu soudu se nelze odvolat) je tak pevně v rukách především brněnské mafie. Zdaleka se neprojevuje jenom kokainovými dýchánky brněnské primátorky za ODS (v podání médií jde o maličkost, vždyť Brno je prý tak trochu „alternativní“). Do tohoto města, které někteří ironicky nazývali „poslední obydlenou zatáčkou před Vídní“ než jim zmrzl úsměv na rtech, vedou aktuálně všechny cesty, po nichž se ubírá „fialový hnus“. I kriminální kauzy podsvětí tam mají ráj. Nikdo je nevyšetřuje – a když, jsou rychle zameteny pod koberec.

Vynikající brněnský ústavní právník Zdeněk Koudelka (Trikolora) je nejen Brňák a oddaný Moravan jako hrom, ale také příčetný člověk. V rozhovoru pro protiproudní televizi mi před časem s úsměvem řekl, že Brno je rádo, že se Petra Fialy zbavilo. Je to jeden z mála omylů tohoto skvělého spolupracovníka Protiproudu a mnoha významných osobností (včetně třeba prezidentů Zemana a Klause). Petr Fiala a jeho zdejší kumpáni, kteří se konspirací s ústavním soudem dostali k moci (a nyní ji zběsile – krytí mediálním mainstream – upevňují „na věčné časy), nezničí „jen zbytek ČR“ – ale Brno na místě prvním.

Na hlavu – a na to

Nikomu nerostou stromy do nebe praví přísloví (jedno ostřejší razí spornou tezi, že na každou svini se vaří voda). My odkaz na Prozřetelnost raději popisujeme slovy, že Žádný (lidský) plán nikdy nevyjde. Plán, pro jehož uskutečnění jsou mluvčími (nikoli šéfy, ti jejich jsou mimo naši republiku) Petr Fiala, Petr Pavel a nyní od pondělka i nový předseda ústavního soudu Josef Baxa (je-li to vůbec možné, ještě nebezpečnější „kádr“ než byl Rychetský), dopadne zrovna tak. Nestydatost, s níž v době prázdnin a dovolených dělají horečné kroky, které jej mají učinit nezvratným, jim nepomůže. Svět je – naštěstí – víc, než si myslí oni a jejich klony rozeseté po všech institucích salámově likvidovaného českého státu a jeho historických národů.

Doplněním ústavního soudu o tři „věrné“ (jednoho ještě mluvčí gangu PePa brzy přihodí) domněle dostavěli hradby, které tuto mafii mají ochránit před ovládanými a zotročovanými. Stavěli podle plánů architektů Velkého resetu, migrační „Velké výměny“ a depopulace. Nikoli mimochodem, už se zase ozývá, že na podzim přijdou s novým covidem včetně povinných roušek a smrtící vakcinace. Hrozí totiž, že Západ válku proti Rusku nestihne do blížících se prezidentských voleb ve Spojených státech, a tak bude muset začít jednat o příměří. Pro tento případ je nutné vytvořit jiného „brněnsky alternativního“ strašáka – a tenhle je už skvěle odzkoušený. Ať ale dělají (a připravují) jakákoli zvěrstva, spolu s architekty a protektory těmto kolaborantů, ta na hlavu postavená zeď koncentráku spadne dříve či později  – na hlavu.

Dříve, pokud jí k tomu nepodvolená část veřejnosti dopomůže. Již za pár dnů se potká její nejaktivnější jádro (spolu s nepochybně nějakým tím Rakušanovým fízlem) na setkání vlastenců v Příčovech. A do té doby se ještě několikrát se potkáme tváří v tvář i ve vysílání PPTV. Například hned zítra v 18 hodin v pravidelné pondělní Tea Party nad vašimi názory a dopisy. Výjimečně prozradím citaci z jednoho (líbí se mi že je příznačně od jistého Petra Pa.):

„Zúročme zkušenosti nepodvolených předků. Díky nim jsme přežili Hitlera. Přežijeme i nácky fialového hnusu“.

Tak pojďme na to.

Autor: Petr Hájek, zdroj: Protiproud